Bleskosvodem...

Už to zase začíná na blogu váznout... To znamená, že se mám dobře a nenacházím čas na to, abych plodil vtipné a vybroušené příspěvky. Ale abych to zase úplně nezazdil, vezmu cvalem dva poslední týdny (nebo tři?). No, mezi devátým a třináctým březnem jsme spustili La Semaine de l'Europe (tedy evropský týden). Za tímto propagandistickým názvem se však skrývala celkem podařená taškařice plná dobrých mezinárodních snídaní, basketbalových mačů v kolečkových křeslech, večerů s hubdou a poezií, interkulturních her a krátkometrážních filmů. Na ty jsem zvlášť hrdej, páč jsem ke všem těm filmům dělal titulky. Obohacení polského filmu o francouzské titulky bych nejlépe vystihl jednou z Plíhalových básniček:
Po ulici kráčí Zdenek
a je celý od písmenek.
Vpředu, vzadu, prostě hrůza,
posrala ho v letu múza.

No, musím říct, že mé subtitle skills (dále jen SS) během několika dnů vyhopsaly ze zanedbatelného průměru do nejvyšších pozic. Takže pokud budete někdy potřebovat něco otitulkovat, víte kam se obrátit.

No a po divokém pracovním týdnu jsem se vydal na týden zasloužených prázdnin... CELÝ TÝDEN!
No, strukčně...
Do Redonu dorazila Míša, tož jsme putovali společně.
Byli jsme na ostrově (pro googlechtivé kamarády přidávám jméno: Ile d'Ouessant googlemaps rozpozná dobře) a vypadalo to tam asi takhle:

A co, já to sem rovnou hodím všecko, ať se práší za kočárem....



Dali jsme si třínoční bivak, vyzkoušeli si naostro následky francouzské stávky, spali pod stromem uprostřed města (to jsou ty následky), viděli největší francouzský keltský šutr, seškrabovali námrazu z věcí a taky se koupali v oceánu (no, moc jsme tomu nedali, asi po pěti tempech na každou stranu). Jo a taky jsem viděl svého prvního delfína! A o tom vám povyprávím až někdy naživo :-)
Z hektických dní zdraví (prozatím neúspěšně) o odpočinek se snažící Kolík.

Už zase...

Minulou sobotu na to zase došlo. Tentokrát to ale bylo se vším všudy (nahlas občane!). Nebylo to už jen tak mimochodem, v rychlosti, v deseti minutách a šmitec... Naplánovali jsme si to předem, oznámili včas veřejnosti a dali tomu celé odpoledne (legitimujte se,občane). Nevíc bylo krásně, tak jsme si s tím vylezli na sluníčko (probůh, vy jste tam dva?). A bylo nás na to skoro čtyřicet!

Jo, zase jsme dělali pomlázku... A bylo to fakt super. Přišli mladí, přišli staří, dokonce i hendikepovaní. Některým to šlo dobře, některým míň, ale všichni se děsně snažili. Někteří tolik, že se i přes zjevnou nejistotu celou dobu tvářili, že to opravdu už chápou. Světlo světa tak spatřily dvě unikátní a naprosto nové techniky, které v Čechách ještě neznáme.

Byla to fakt sranda. Doteď je několik lidí, kteří si myslí, že jsem si dělal srandu, když jsem vykládal o tom, jak na velikonoční pondělí umotáme tatary a jdeme mydlit holky, které na nás vysloveně čekají a jsou zklamané, když nikdo nepřijde. Teda asi ne všechny, ale o Nikše jsem jim ve smyslu posílení tradice nevyprávěl :-)
Teď když si zpětně prohlížím ty fotky, mám z toho fakt dobrý pocit. Naučil jsem dobrých třicet Francouzů motat tatary a co víc, povedlo se nám zorganizovat fakt super zábavný odpoledne. A odcházím z toho taky obohacenej. Mnoho z těch lidí přicházelo s nápadama, kde a jak pomlázky použít a rozšířili tak mou zjevně zaujatou mysl, v níž byla pomlázka pouze nástrojem k bití holčičích zadků (Tak co? Už jsi dal Olině pořádnou rychtu?).


Navíc ti lidi pracují na přípravách karnevalu, co tu bude koncem května. Je to celé v hmyzím duchu a podle reakcí, které jsem minulou sobotu vysledoval, bude mít každej brouk v průvodu na hlavě místo tykadel dvě pomlázky.