Už zase...

Minulou sobotu na to zase došlo. Tentokrát to ale bylo se vším všudy (nahlas občane!). Nebylo to už jen tak mimochodem, v rychlosti, v deseti minutách a šmitec... Naplánovali jsme si to předem, oznámili včas veřejnosti a dali tomu celé odpoledne (legitimujte se,občane). Nevíc bylo krásně, tak jsme si s tím vylezli na sluníčko (probůh, vy jste tam dva?). A bylo nás na to skoro čtyřicet!

Jo, zase jsme dělali pomlázku... A bylo to fakt super. Přišli mladí, přišli staří, dokonce i hendikepovaní. Některým to šlo dobře, některým míň, ale všichni se děsně snažili. Někteří tolik, že se i přes zjevnou nejistotu celou dobu tvářili, že to opravdu už chápou. Světlo světa tak spatřily dvě unikátní a naprosto nové techniky, které v Čechách ještě neznáme.

Byla to fakt sranda. Doteď je několik lidí, kteří si myslí, že jsem si dělal srandu, když jsem vykládal o tom, jak na velikonoční pondělí umotáme tatary a jdeme mydlit holky, které na nás vysloveně čekají a jsou zklamané, když nikdo nepřijde. Teda asi ne všechny, ale o Nikše jsem jim ve smyslu posílení tradice nevyprávěl :-)
Teď když si zpětně prohlížím ty fotky, mám z toho fakt dobrý pocit. Naučil jsem dobrých třicet Francouzů motat tatary a co víc, povedlo se nám zorganizovat fakt super zábavný odpoledne. A odcházím z toho taky obohacenej. Mnoho z těch lidí přicházelo s nápadama, kde a jak pomlázky použít a rozšířili tak mou zjevně zaujatou mysl, v níž byla pomlázka pouze nástrojem k bití holčičích zadků (Tak co? Už jsi dal Olině pořádnou rychtu?).


Navíc ti lidi pracují na přípravách karnevalu, co tu bude koncem května. Je to celé v hmyzím duchu a podle reakcí, které jsem minulou sobotu vysledoval, bude mít každej brouk v průvodu na hlavě místo tykadel dvě pomlázky.