Surrealistické obrazy bretonské chřipky

Od soboty ležím v posteli s chřipkou. Ale nemůžu říct, že bych se nudil. Viděl jsem už tři filmy (díky Kůčo :-)), spoustu toho přečetl a taky se docela prospal. No a kromě toho nasbíral nové, celkem nevšední zážitky. Dnes v noci mě kupříkladu probudil průvan, který mi mlátil s dveřma. Když jsem došel do obýváku, zjistil jsem, že naše balkónové dveře (říkám jim tak, přestože to, co se nachází za nimi, se i v míře chronického optimismu dá jen těžko nazývat balkonem) byly dokořán otevřené. Nevím, co to bylo za úlet, ještě nikdy se nám samy neotevřely.
Včera v noci nám zase z ničeho nic začal mluvit záznamník. Ač je to speciální záznamník, který místo velkého displeje disponuje zabudovaným řečníkem, jež vás provází nastavením, takhle sám od sebe se nám rozpovídal poprvé. Teda spíš rozpovídala – má totiž hlas ženský. Vždycky si tak něco pronesla, pak bylo chvíli ticho, pak to nějak okomentovala a bylo... Nechápu to... O čem si asi tak v pět ráno mohla povídat? To, že jsem pár hodin nato šel v Janovicích na zmrzlinu a rázem se ocitl v Paříži, kde jsem z ničeho nic na ulici potkával spolužáky ze střední, co mi někde mezi eiffelovkou a bulvárem St. Michel v mobilu ukazovali fotbalové výsledky Sparty za poslední tři sezóny, mě už ani tak, po samomluvícím záznamníku, nezaskočilo.
No, tak jsem radši dnes zůstal doma a do práce nešel... Kdoví, co by se tam v těchhle bláznivých dnech mohlo přihodit.
Každopádně doteď věřím, že balkónové dveře byly dnes v noci fakt otevřené a ten záznamník včera opravdu mluvil, ač jsem ho slyšel jenom já.
Tak se mějte pěkně a pokud jste nemocní, raději se pořádně vyležte. O ruské ruletě mezi mnou a toustovačem vám povím radši až jindy...
le Kolík

PS: Abych tu šedivost bretonské chřipky přece jen něčím oživil, přidávám pár fotek zasněžené Paříže z kraje ledna. To je taky celkem ojedinělá a záhadná událost :-)