Taky jedna politická...

Za ty tři měsíce, co jsem tady, se velmi často setkávám s takovým, už bych se nebál říct kulturním fenoménem: Je to taková tenká modrá linie mezi běžnými událostmi, kterými tu každodenně proplouvám. Potkávám ji při poslouchání hovorů na ulici, při obědech, když otevřu noviny, dokonce i při lekcích francouzštiny.

Mluví tu o něm všichni. A nikdo ho tu nemá rád (nerad používám tyhle zobecnění, ale v tomhle případě to fakt není daleko od pravdy). Je to někdo, do koho si za 14 Euro můžete píchnout pár jehel jako do voodoo panenky. A ať už obrazně, nebo opravdu, píchají všichni. Tak jsem si říkal, že budu trendy a taky si píchnu...

Moc tomu nerozumím... Je to vlastně taková národní schizofrenie. Ještě jsem tu nepotkal nikoho, kdo by ho měl rád. Záchvaty smíchu pak ve mně vyvolává představa Francouze, který jen tak mezi řečí prohodí: „ Jo, ten Sarko, to je fakt prima chlap. Dost toho pro naši zemi udělal a má nás rád...Taky ho mám rád...“
Ve volbách ho chtělo 53 procent lidí. Tak kde je těch více než 25 milionů lidí, co ho chtěli za prezidenta? Náš francouzštinář razí teorii, že 90% jeho voličů to dnes úspěšně zapírá a zbylých 10% se při optání červená a studem leze pod stůl.

Na druhou stranu jsou ho plné noviny. V prosincovém Le Figaro ho vyhlásili politikem roku, načež se na následující stránce rozplývali nad jeho vánoční cestou do Brazílie, kde se i přes sváteční čas neváhá ujmout diplomatických jednání a zintenzivnit francouzsko-brazilské vztahy, zatímco jeho Carla poctí svou návštěvou a nabídkou pomocné ruky jakousi nadaci.

A co proti němu mají? Já vlastně nevím... Jediné, co jsem se dozvěděl, je, že sahá na francouzské svaté krávy: 35 hodin pracovního týdne a všeobecný zákaz práce v neděli (nevím, jak ten zákon funguje, ale je fakt, že v neděli se pracuje snad jen na železnicích).

No a pak, když odjíždím po vánočních prázdninách z Čech a na benzínce si na cestu dám nějaké to pořádné čtení (rozumějte Reflex), je tam opět Sarkozyho požehnaně. Ale oproti tomu francouzskému, poctivý český tisk se nebojí ho setřít se vším všudy. No, a taky si ho vychutnali v Zeleném Raoulovi, kterého najdete tady. Ten fakt stojí za to...

Mimochodem, viděli jste už opilého Sarka na zasedání G8? :-)