Strávil jsem 4 úžasné dny v Paříži! Kdo ji viděl, ví o čem mluvím. Kdo zná Adélu a navštívil její byt-ateliér, ví o čem mluvím. Bylo by to vyprávění na hodiny a já se nechci tolik rozjíždět, protože pak nevím, kdy přestat. Snad jen nějaké střípky:
Do Paříže jsem jel stopem. Lilo jako z konve, ale zvládl jsem 450 km za méně než 6 hodin. Na tři auta, z toho tři řidičky. Neuvěřitelné, v Čechách se mi skoro nestalo, že by mi zastavil někdo jiný než chlap. Ta třetí byla Francouzska, co se provdala za Španěla a teď spolu bydlí v Moskvě. I s dětma, z nichž jedno se jim narodilo v Koreji. To, co mi vyprávěním o Moskvě mě bavila přes dvě hodiny. Nakonec mi dala vizitku, ať se ukážu, až do Moskvy jednou přijedu. Nevím, jak jí napadlo, že po tom všem, co mi řekla, budu mít někdy chuť takový blázinec navštívit :-)
Zmokl jsem na Montmartru. Bar u dvou mlýnů jsem sice nenašel, ale zato jsem se dozvěděl o lidech, co dělají tour po všech místech, kde se Amelie natáčela. A taky už vím, že ve Francii existuje Hnutí za osvobození zahradních trpaslíků a že existovalo již před Amélií. Takže trpaslík, co posílal fotky z Moskvy a New Yorku není originální, protože už bylo mnoho jiných před ním...
V Paříži člověk může vydělávat úplně vším. Nemusí malovat portréty, ani dělat mimický spektákl v ulicích. Stačí být Čechem a umět obstojně zazpívat Měla babka čtyři jabka. Pak si sehnat reprák, autobaterii, mikrofon, diskmen a CDčko s midi melodií, to vše nainstalovat na důchodcovský nákupní vozíček a vyrazit do metra. Na Bastille nastoupím, hodím pár českých vypalovaček, pak obejdu vagon s kelímkem, posbírám drobné a na Répoublique jsem hned o několik euro bohatší.
Dvě nejvtipnější věci, které člověk může v Paříži slyšet, jsou Angličtina s francouzským přízvukem a Francouzština s přízvukem anglickým.
Coural jsem Paříží od rána do večera , pořád něco dělal a i když jsem byl utahaný jako kotě, pořád jsem neměl dost. Viděl jsem snad celé město. Spoustu věcí podruhé, některé potřetí. A objevil spoustu nových. Taky jsem spoustu ještě objevit nestihl. A taky jsem si ujasnil jednu věc. Do Paříže se asi budu vracet pořád. Minimálně ještě jednou na jaře :-) Kdo pojedete se mnou?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
5 komentářů:
No myslím, že by sis měl odpočinout a načerpat síly po tom kolotoči Evropského týdne, co máš v březnu :o) To by mohlo být na návštěvu Paříže ideální ne? :o)
koukám, že v paříži teče podle jedný otky voda do kopce. to si vůbec nepamatuju, jak dlouho si to hledal? Jinak hodně fotek, hodně, paráda. Člověk to všechno zná, hezky se vzpomíná. Co z toho vyplívá? že v bbřeznu se tam možná potkáme :D
Koukám na fotky a říkám si, že už si fotíš i Francouzsky na zábradlí a ona je to Adéla :)
zdravím kolíku, ted jsem objevila tvůj blog a byla jsem unešena do francie, jak jinak v tvém případě....koukám, že vše zvládáš, což je dobré....závidím ti všechno, bagety, paříž, oceán...já už jsem v brně a "poctivě" studuji...
honzí užívej si to tam
handa
Ahojky, Honzí, konečně se dostávám k psaní, naprosto chápu Tvoje pařížské nadšení, stojí to za to tam pobejt. Mimochodem, i v Paříži prodávaj výborný bagety, a stojí za to ochutnat i něco exotiky, já byla povečeřet v libanonský restauraci a to je taky ňamka.... a pohled dolů na Paříž a její jemně šedivý nádech, to je taky fajn! to v Moskvě asi nezažiješ ahojky zdraví Jana
Okomentovat