Tak si skotačím na fesivalu a najednou se vedle mě objeví taková zvláštní tvář, kterou už jsem někdy viděl. Koukám na něj, mhouřím oči a zarytě přemýšlím, odkud ho znám... Z jeho výrazu čtu, že se v jeho hlavě odehrává podobný proces. A pak se nám to spojilo, tak jsme tam na sebe nevěřícně koukali...
No, vesměs jsme toho moc neprokecali i přesto, že jsme se tam střetli v pátek i v sobotu. Ptal se na vás, jak se máte a co děláte, ptal jsem se já jeho...Ale bylo to pro mě velké překvapení!
A jak se tam vlastně objevil? Jeho rodina pochází z Redonu a on se tam každý rok vrací na festival. Jak prozaické! Každopádně mě to utrdilo v přesvědčení, že svět je malej. Taková jedna velká vesnice, ve který se starý známí potkávaj na ulicích... A je to tak super, nebo ne?
1 komentář:
No jo, je to jeden velkej vidlákov :) utíkáš před lidma, ale nemáš se kam schovat :)já sem tu na erasmu s holkou, co studuje enviro a je z Prahy a jeji mama je očařka a pracovala s mojí mamou v nemocnici.
a tak
sem zvědavej, kdy tu potkám tebe :)
pampalá!
Okomentovat