O Biomarketu, seznamování a bacilech

No, jsem tu už třetí den a vzhledem k tomu, že od včerejška jsem zapojen do pracovního procesu (rozumějte užívám si seznamování s tím vším, co la Fédé dělá a ve volných chvílích tvořím plakát – prezentaci sebe sama – který bude viset ve foyer, lepší práci by člověk pohledal), zažívám spoustu nových věcí. Třeba dnes jsem navštívil skvělé místo – starou zavřenou továrnu, v níž se konají různý architektonický, ekofašistický nebo kulturní projekty – o ní až později.

La Fédé je od mého domu asi patnáct minut chůze. Když jsem tam tudy včera ráno šel poprvé (řekl bych, že je to tak měsíc zpátky, čas letí tak pomalu, když je všechno nové), po cestě jsem minul několik věcí, které jsem po skončení odpolední šichty neváhal prozkoumat. První z nich je Lidl – nechal jsem se inspirovat Jeseterovým básněním o nesrovnatelně kvalitnějších produktech v Lidlu belgickém. No, musím říct, že to nebylo až tak zlé, ale nic závratného. Pravda, zelenina vesměs francouzská a hlavně (ekofašisti, držte se) JEDNIČKOVÁ vejce. Pro majoritní populaci, která čísla na vejcích nezkoumá, vysvětlení k dispozici zde.

Po návštěvě Lidlu jsem cestou domů potkal pekárnu. Francouzskou pekárnu! Chodím do práce kolem francouzské pekárny, víte, co to znamená? Já taky ne, ale je to super :-) Mimo nepřeberného množství skvělého francouzského pečiva jsem si upevnil jeden letitý stereotyp, že všechny francouzské pekařky jsou fakt kočky (bez ohledu na věk).
No a pak to přišlo. Asi tak na půli cesty se nachází pro Čechy neuvěřitelně exkluzivní věc: Bio supermarket. Ale sakra hustej! Takhle velikej:


A vevnitř? No, co vám budu povídat (Ondro, přeskoč, nebo tě tohle zabije :-) ), mají tam všechno, o čem by si český ekofašista mohl nechat jen zdát. Ovoce, zeleninu, víno, cidre, luštěniny, obiloviny, maso, vejce, mlíko, sýry, máslo, čaje – všechno v bio kvalitě. Pak spoustu Fair-trade produktů, však to znáte. Ale co mě dostalo úplně nejvíc, je naber-si-sám koutek. Teda ona je to taková Chaps-Elysées. Edit, vzpomínáš? „Proč nejsou obchody, kde si člověk přijde s vlastní taškou a nandá si do ní, kolik čeho potřebuje a nemusí mít všechno balené?“ A ony jsou!
Vem si lopatku, ekotorbu a přijeď si nabrat některý z deseti druhů rejže (já myslel, že rejže je jen jedna – taková podlouhlá bílá – a hotovo!), těstovin, luštěnin, oliv, čajů... No, ceny jsou tam trochu vyšší (tak dvakrát až třikrát), ale dají se tam najít věci levné, dokonce levnější než u nás – třeba francouzský biokvočny jsou skromný jako paní Bovaryová.

No, ale dělám tu víc věcí, než že chodím po nákupech. Především se teda seznamuju. Všude a pořád. Seznamuju se s městem (brzo taky uvidíte, že stojí za to), s naším bytem (pořád ještě rozsvěcím světlo v chodbě místo na záchodě), s bretonským počasím (během deseti minut tu může třikrát zapršet, dvakrát svítit slunce a teploměry se můžou strhat běháním nahoru a dolů) s francouzským řádem pro všechno a pro všechny (pracovní doba bývá pevně daná a dodržuje se – rozumějte nepracuje se déle – a po mimo ní mají lidi buď la vie sociale nebo la vie privé – a oba mají jasné hranice), s byrokracií a administrativou (Redon je na hranici dvou regionů, takže kromě vlaků, které jsou naštěstí státní, tu nejezdí takřka žádná hromadná doprava, protože tu financuje kraj – a který to bude, to by se asi nedohádali), s tím, že tu nikdo nikam nespěchá (řekl bych, že v tomhle směru jsem se dokázal asimilovat téměř dokonale) a hlavně s lidmi. A těch je hodně. S mou pamětí na jména je to fakt oříšek, zatím je pro mě každý Francois nebo Jacquelline :-) A z toho všeho dohromady na mě skočila má první francouzská viróza. Ještě že jsem s sebou vzal ten rum. V kombinaci s horkým mlíkem a medem dělá z mého krku zase použitelný seznamovací nástroj.

A na závěr ještě jednou k těm pravidlům: Pravidla se vztahují i na návštěvy dobrovolníků. Můžu na bytě ubytovat jednoho člověka maximálně na týden. To v případě, že na bytě tou dobou nebude jiná návštěva a že s tím souhlasí ostatní spolubydlící. Pokud je osob víc, je tu k dispozici hostel (v koordinující organizaci) za 12€ na noc, ale maximálně na víkend. No, to trochu mění situaci, co? :-) Kdybych byl v Čechách, tak bych se na takové pravidlo vykašlal, ale tady ve Francii se pravidla neobcházej. Nejen proto, že by mě kvůli tomu mohli předčasně poslat domů, ale i proto, že to tu tak prostě funguje. No, jediné co s tím tady můžu udělat, je uspořádat proti tomu stávku :-)