Tak už mi to došlo...

Tak! Jsem tu deset dní. Do práce už chodím druhý týden, šestnáctkrát jsem šel tou samou ulicí tam a zpět (snažím se prozkoumat i okolní cesty, ale některá místa člověk prostě neobejde, snědl jsem tak 6 baget a dva Camemberty (jen pro představu: do jednoho kola francouzského Camembertu by se vešly tak 3-4 Hermelíny), dvakrát jsem měl tu čest pojíst pokrmu tradiční turecké kuchyně z pod rukou mé spolubydlící Ferah, dvakrát jsem navštívil místní bar (z toho jednou jsem měl štěstí vidět famózní koncert kapely Sam’s Soul z nedalekého Rennes), vypil jsem tak tři litry vína a cidru a jednou jsem se zúčastnil večera tradičních bretonských tanců, které jsem ihned téměř všechny zapomněl.
Ale jedna věc mi došla až dnes. Byl to takový chvilkový intenzivní pocit a dnes na mě přišel hnedle dvakrát. Jednou, když jsem šel po ulici z práce a přemýšlel nad tím, jaká je to prekérka, že nerozumím takřka ani slovo, když se ti Francouzi baví mezi sebou a jak je to pro mě někdy náročné se pořád ptát, co říkají, nebo se naopak neptat a jenom dělat to, co dělají ostatní. Podruhé hned potom, co jsme dnes večer s Ferah a Svenjou dokoukali Shawn the Sheep (místo večerníčku - díky, Kozlíku :-) ) a já řekl, že máme ještě tolik dílů, že na to můžeme koukat až do Vánoc. Malá ochutnávka před závěrečným rozuzlením:


Tak v těchhle dvou momentech mi najednou tak nějak došlo, že tu teď budu nějakou dobu žít. Že jsem tu teprve deset dní (vážně teprve deset?) a čeká mě dalších dvěstěšedesáttři dní, které strávím v Redonu. Že to místo tady, tenhle byt s podivně dlouhou chodbou a obývákem plným pohledů a map, ta koupelna, ve které můžu při sprchování koukat z okna, tenhle pokoj, ve kterém nad tímhle zrovna přemýšlím, tyhle spolubydlící, ty ulice kolem, a ti lidi v těch ulicích, že se to stane na pár měsíců mým domovem. Je to trochu silné slovo, domov... A taky jsem se toho trochu zalekl... Ale když už tu mám strávit tolik času,tak bych si to tu měl udělat hezké a příjemné, ne?



No, když už jsme u toho, zítra se jedu podívat k moři. A taky tu asi založím rubriku „Little differences“, do které budu psát všechny věci, co mě tady svou odlišností udivují. A není jich málo. Malá ochutnávka dopředu: syrové žampiony a mrkev máčená ve směsi hořčice a majonézy. To stojí za zmínku, ne?